Asi každý z nás zná novelu od George Orvella 1984, byť jen málokdo ji skutečně četl. V ní je mimo jiné popisováno, jak jsou všichni lidé sledováni. Každý jejich krok, každý pohyb, každé slovo, které udělají, a prakticky i každá myšlenka. Je to děsivý koncept, který jen pomáhá utvořit pesimistickou atmosféru tohoto díla. Avšak nakolik je tento scénář realistický? Faktem je, že na naší oběžné dráze je poměrně velké množství družic s nejrůznějším účelem. A část z nich jsou i družice sledovací. Ty nejlepší pak dokážou zaostřit i na obraz na spadlé minci. Není proto divu, že se mnoho lidí bojí, že tato technologie je zneužívána k jejich neustálému sledování. Jak ale samotné satelitní sledování funguje? Nejprve je nutné si říci, co je k tomu potřeba. Za prvé, musíme mít vysílač, který bude neustále vysílat signál o naší poloze. Dále je nutná družice, která tento signál přijme, zpracuje a následně údaje o poloze odešle na příslušné místo. V současné době je ale fakt, že tyto vysílače máme u sebe prakticky neustále téměř všichni. Řeč je o chytrých mobilních telefonech, vybavených systémem GPS. Že funguje, se můžete přesvědčit sami – stačí si na něm zapnout mapy či navigaci. Ovšem nejsou to jen mobilní telefony. Tento systém je součástí i moderních automobilů s vestavěnou navigací. I ta pracuje na stejném způsobu. Jak je vidět, sledování tímto způsobem je velmi dobře možné. Avšak sledování velkého počtu lidí najednou je nereálné, nejen kvůli finanční náročnosti, ale také kvůli tomu, kolik by bylo potřeba personálu. Navíc při takovém množství zaměstnanců by se něco takového dlouho neutajilo. Prozatím se tedy nemusíme bát. Moderní technologie sice pokročila, avšak ještě nikoliv dostatečně na to, aby mohla kontrolovat v podstatě celý náš život. Pokud sledováni být nechcete, pak prozatím stačí nechat mobil doma a místo autem vyrazit třeba na kole.