Každoroční mikulášská tradice, kdy se mnozí dobrovolníci věnují odpoledním pochůzkám k rodinám s dětmi je v současnosti velmi populárnější. Skupiny mladých lidí a mnohdy i dětí, které by sami ještě na Mikuláše měli čekat doma, se převlékají a obchází rodiny s dětmi. Proč však si je do domu nepouštět?
Mikuláše s andělem a čertem chce vidět mnoho dětí, ovšem domov je místo, kde by se dítě mělo cítit bezpečně a jakýkoliv narušitel, v podobě této mnohdy víc než tříčlenné skupinky, může dítěti jeho pocit bezpečí narušit.
Jedním z důvodů jsou přístupy lidí, kteří se tomuto „navštěvování“ věnují. Můžete zaručit, že nebudou mít libůstku ve strašení malých dětí? Že se nebudou pokoušet strčit dítě do čertova pytle s úmyslem odnést je do pekla? Pokud je dítě mladší, je malá pravděpodobnost, že celou věc pochopí jako žert. Spíše v něm vše vyvolá zmatek a děs. Především, pokud tuto službu vykonávají děti dětem, ani mnohdy netuší, co mohou napáchat na psychice svých mladších kamarádů. Naopak v případě starších lidí, může být jejich chování do jisté míry ovlivněno třeba alkoholem, který někteří vděční rodiče podávají těmto skupinkám jako poděkování. A pokud je těchto vděčných rodičů více, je zaděláno na pořádný průšvih, protože již nemusí být chování Mikuláše odpovídající jeho „svatému“ poslání, stejně tak anděl může začít „létat“ nebo čert může nahánět hrůzu více i dospělým než jen dětem.
V současnosti je také velmi oblíbené maskování čertů do nejrůznějších hrůzu nahánějících masek, které potkat za tmy dospělý, lekl by se také. Natož malé dítě, kterému je vše určeno. Ze stran psychologů není příliš doporučováno zvaní Mikuláše a jeho společníků do prostor domu. Jako lepší variantu je zvolit veřejnou akci. Dítě neztratí pocit bezpečí ve vlastním domově a Mikuláše, čerta i anděla uvidí také.
